Zamyslenia

20. srpna 2020 / památka sv. Bernarda, opata a učitele církve

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš znovu mluvil (k velekněžím a starším lidu) v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít. Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: `Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!‘ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: `Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.‘ Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí. Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: `Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?‘ On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: `Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených!“
Mt 22,1-14

Zamyšlení:

“ Pozvání „
(Mt. 22, 1 – 14)

Pán Ježíš hovoří o lidech pozvaných na hostinu. Někteří povrchně odmítají, jiní se omluví, další jsou lhostejní, dokonce zlí. Ztýrají a zabijí ty, kdo jim přinesli toto pozvání.
Sám Pán pil až do dna kalich hořkosti tohoto odmítnutí. Až se zachvějeme, když mezi řádky Pánova podobenství vytušíme, že on celou tu dobu dopředu znal a věděl, co ho čeká.
A co my? Jak často dáváme přednost malicherným zájmům před velkým Božím pozváním? Své vůli před jeho vůlí.
Příběhy, které Pane Ježíši, vypravuješ jsou plné lidí a já nejsem jen „divák v hledišti!“ Vždy se mohu poznat přímo na scéně.
Chci být mezi těmi, kdo vejdou dál do hodovní místnosti. Chci mít sváteční šat, bez něhož není možné vstoupit.