Evangelium:
Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatu. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se to dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé) (z domu představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k tomu představeného synagogy a viděli tam rozruch, (lidi), jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče ihned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. (Ježíš) jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst. (Mk 5,21-43)
Podcast:
Zamyšlení:
Ježíš ženu, která krvácela, pochválil: „Tvá víra tě zachránila“. Pak vyzval představitele synagogy, který byl rozrušený zprávou o smrti své dcery: „Neboj se, jen věř!“. Evangelista Marek obě události spojil, protože obě postavy podle něj symbolizovaly extrémy společenství: ty na dně a ty na vrcholu společenského a náboženského systému. Jejich uzdravení symbolizovala celistvost, kterou chtěl Ježíš přinést do všech vrstev společnosti. Stačí mít víru, důvěřovat mu a svěřit se mu.
Mnozí dnes hovoří o krizi víry. Řešení této problematiky se začalo nazývat „nová evangelizace“. Vyjít ven a učit základům – být srozumitelný, být rozhodný. To má nepochybně své místo. Ale kdo bude poslouchat? Kdo půjde opravdu dál a bude reagovat s nasazením? Všichni můžeme být v tomto ohledu pozváni. Když čteme evangelium, vidíme, že Ježíš vyzývá k angažovanosti – zve lidi, aby důvěřovali jemu a jeho způsobu nenásilné lásky a univerzálnímu dosahu.
Mohla by se náboženská krize, které čelí moderní svět, zredukovat na otázku schopnosti a připravenosti lidí důvěřovat a zavazovat se? … zavázat se nejen k náboženskému životnímu stylu, ale prakticky k čemukoli, rozhodně k čemukoli transcendentnímu? Ztratili jsme odvahu? Zvolili jsme raději bezpečí a známost, hojnost a neomezené množství informací?
Možná máme důvod přestat důvěřovat mnoha našim institucím: tisku, bankovnímu sektoru, odborníkům, …. Možná, že u některých lidí zklamaná důvěra v některé jednotlivé osoby zanechala těžké šrámy.
Musíme nějak najít rovnováhu mezi naivním poskytováním důvěry a jejím ustrašeným odmítnutím. Pokud nebudeme důvěřovat, nebudeme se zavazovat. Pokud se nezavážeme, nikdy nemůžeme dozrát a stát se celistvými. Ježíšova poznámka k představiteli synagogy je zcela výstižná: „Nebojte se, jen věřte!“. Ano, chce to odvahu. Chce to také moudrost, abychom vycítili, komu můžeme důvěřovat. Obojí – odvahu i moudrost – je těžké vypěstovat. Ale pokud je nepěstujeme, nikdy se nestaneme celistvými … nikdy se doopravdy neodevzdáme – ani Bohu.
Potřebujeme jeden druhého. Všichni potřebujeme, aby nám druzí důvěřovali, máme-li se stát i my důvěryhodnými. Ostatní potřebují, abychom jim důvěřovali, mají-li se stát důvěryhodnými. Všichni potřebujeme moudrost a rozlišování. Nezapomínejme dnes na slova Ježíše: „Tvá víra tě zachránila“.
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevíry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
