Zamyslenia

ZAMYŠLENÍ NA ČTVRTEK 3. ADVENTNÍHO TÝDNE

Slova svatého evangelia podle Matouše

Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. Abrahám byl otec Izákův, Izák otec Jakubův, Jakub otec Judy a jeho bratří. Juda byl otec Fáresa a Záry – jejich (matka) byla Tamar. Fáres byl otec Chesronův, Chesron otec Aramův, Aram otec Aminadabův, Aminadab otec Násónův, Násón otec Salmónův, Salmón otec Boazův – jeho (matka) byla Rachab. Boaz byl otec Obédův – jeho (matka) byla Rút. Obéd byl otec Jesseův, Jesse otec krále Davida.

David byl otec Šalomounův – jeho (matka) byla žena Uriášova. Šalomoun byl otec Rechabeamův, Rechabeam otec Abijáhův, Abijáh otec Asafův, Asaf otec Josafatův, Josafat otec Jorámův, Jorám otec Uzijáhův, Uzijáh otec Jotamův, Jotam otec Achazův, Achaz otec Ezechiášův, Ezechiáš otec Manasesův, Manases otec Ámonův, Ámon otec Jošíjáhův, Jošíjáh otec Jechonjáhův a jeho bratří za babylónského vyhnanství. Po babylónském vyhnanství Jechonjáh byl otec Šealtielův, Šealtiel byl otec Zorobábelův, Zorobábel byl otec Abiudův, Abiud Eliakimův, Eliakim Azórův, Azór Sádókův, Sádók Achimův, Achim Eliudův, Eliud Eleazarův, Eleazar Matanův, Matan Jakubův, Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Dohromady je to tedy od Abraháma po Davida čtrnáct členů rodokmenu, od Davida až po babylónské vyhnanství čtrnáct a od babylónského vyhnanství až ke Kristu čtrnáct. (Mt 1,1-17)

Zamyšlení:

Dnes, když čteme genealogii Ježíše v liturgii mše svaté, přijde nám možná na mysl věta, která se běžně říká ve venkovských oblastech v Katalánsku: „V každém domě se nacházejí Josefové, Janové a oslové“. Proto, aby bylo možné jedny od druhých odlišit, používá se přídomek, tedy odkud přesně Josef nebo Jan pocházejí. Říká se tedy například, Josef z Filomeny, Jan z Josefíny … Tímto způsobem je člověk snadno identifikovatelný. Problém je v tom, že lidé bohužel dědí také dobrou nebo špatnou pověst podle jména svých předků. To se děje s „rodokmenem Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova.“ Matouš říká, že Ježíš je skutečný člověk. Jinými slovy, tento Ježíš – stejně jako každý muž a každá žena, kteří přicházejí na tento svět – nezačíná od nuly, ale přináší s sebou i osobní historii. Vtělení nebyla náhoda, byl to záměr, aby když se Bůh stal člověkem, stal se jím se všemi důsledky. Když přišel Boží Syn na svět, bylo známo, kdo jsou Jeho předkové. Procházíme-li jména, která tvoří tento seznam, vidíme, že Ježíš – pokud jde o rodokmen – nemá „čistou historii“. Jak napsal kardinál Nguyen van Thuan, „v tomto světě, pokud lidé popisují svoji oficiální historii, hovoří o vznešenosti … Je jedinečnou, obdivuhodnou a nádhernou věcí najít lid, který ve své oficiální historii neskrývá hříchy svých předků.“ Objevují se hříchy jako vražda (David), modlářství (Šalomoun) nebo prostituce (Rachab). Spolu s nimi však existují události, ve kterých se milost potkává s věrností Bohu, zvláště když mluvíme o Josefovi a Marii, „z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus.“ Stručně řečeno, Ježíšův rodokmen nám pomáhá rozjímat o tajemství, které se chystáme slavit: že Bůh se stal člověkem, pravým člověkem a „přebýval mezi námi“.