Evangelium:
Ježíš řekl zástupům: „Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. Stojí psáno v Prorocích: `Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ne že by snad někdo Otce viděl; jenom ten, kdo je od Boha, viděl Otce. Amen, amen, pravím vám: Kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo ho jí, neumřel. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Jan 6,44-51
Podcast:
Zamyšlení:
Dnes můžeme jásat před Pánem, od něhož přijímáme jeho slávu a triumf. Vzkříšený Pán se své Církvi představuje s oním „Jsem, který jsem“, které ho identifikuje jako zdroj spásy: „Já jsem chléb života“ (J 6,48). Společenství shromážděné kolem něj, který je Živý, jej s vděčností a láskou uznává a přijímá Boží pokyny, nyní známé jako Otcovo učení. Kristus, nesmrtelný a slavný, nám znovu připomíná, že Otec je skutečným protagonistou všeho. Ti, kdo naslouchají a věří, žijí ve společenství s tím, který pochází od Boha, s tím jediným, který ho viděl, a tak je víra samotným počátkem věčného života. Živým chlebem je Ježíš. Není to pokrm, který si osvojujeme my, ale který si osvojuje nás. Dává nám pocítit hlad po Bohu, žízeň po naslouchání jeho slovu, které je radostí a potěšením našeho srdce. Eucharistie je očekáváním nebeské slávy: „Dělíme se o chléb, lék nesmrtelnosti, protijed, který užíváme, abychom nezemřeli, ale žili věčně v Ježíši Kristu,“ říká sv. Ignác Antiochijský. Naše společenství s tělem vzkříšeného Krista nás musí naučit přijímat vše, co sestupuje z nebe, všem nárokům nebe na nás, to znamená naučit nás prosit, přijímat a přijmout náš skutečný stav, pravdu o našem životě: jsme stvořeni pro Boha a jen on může plně uspokojit náš hlad. Tento živý chléb nás však nejen jednou učiní živými i po naší fyzické smrti, ale přijímáme ho již nyní „pro život světa“ (J 6,51). Záměr Otce, který nás nestvořil, abychom zemřeli, je spojen s láskou a vírou. Vyžaduje přítomnou, svobodnou a osobní odpověď na svou iniciativu. Pokaždé, když jíme z tohoto chleba, jděme hlouběji do samotné Lásky! Už nežijeme sami pro sebe, už nežijeme v omylu. Svět je vzácný, protože je tu Ten, kdo ho nepřestává milovat až do konce, protože je tu Oběť, z níž máme užitek všichni, i ti, kdo ji ignorují.
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
