Evanjelium:
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle – já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ Lk 24,35-48
Podcast:
Zamyslenie:
Dnes se vzkříšený Kristus znovu setkává se svými učedníky a přináší pokoj: „Pokoj vám!“ (Lk 24,36). Tak dává zmizet obavám a předtuchám, které apoštolové nahromadili během dnů utrpení a osamění. On není přízrak, ale zcela reálný; občas se však v našem životě utváří děs, jako by to byla jediná možná skutečnost. Někdy je to také náš nedostatek víry a vnitřního života, který věci mění k horšímu: strach se stává skutečností a Kristus se postupně vytrácí z našeho života. Přítomnost Krista v našem křesťanském životě naopak odlehčuje naši existenci, a to zejména v těch situacích, kde žádné lidské vysvětlení nestačí. Svatý Řehoř Naziánský nás vybízí: „Měli bychom se stydět, jestliže se zříkáme pozdravu pokoje; pozdravu, který nám Pán zanechal, když se chystal opustit tento svět. Pokoj je jméno a podstatná věc vycházející od Boha, jak říká apoštol Pavel Filipanům: „Boží pokoj“; a že je od Boha ukazuje i to, když říká Efezanům: „On je náš pokoj.“ Je to Kristovo vzkříšení, které dává smysl všem našim těžkostem a utrpením, které nám pomáhá obnovit pokoj duše a uklidnit nás v temnotách našeho života. Všechna ostatní malá světla, která můžeme ve svém životě najít, mají smysl pouze pod tímto Světlem.
V evangeliu čteme: „Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a žalmech…“: a znovu čteme: „Otevřel jim mysl, aby porozuměli Písmu“ (Lk 24,44-45), jak to už udělal s učedníky v Emauzích. Pán chce, abychom i my pochopili význam Písma svatého pro svůj život; chce, aby se naše ubohé srdce stalo srdcem planoucím jako jeho: při výkladu Písma a s kouskem živého chleba, svatou Eucharistií. Jinými slovy: úkolem křesťana je sledovat, jak On způsobí, že se jeho příběh stane příběhem spásy.
Modlitba Společnosti Božího Slova:
Čtvrthodinová modlitba
Bože, věčná Pravdo, věříme v tebe.
Bože, naše sílo a spáso, doufáme v tebe.
Bože, nekonečná dobroto, milujeme tě celým srdcem.
Poslal jsi své Slovo jako Spasitele světa, učiň, abychom v něm byli všichni jedno.
Vylij na nás Ducha svého Syna, abychom oslavovali tvé jméno.
Vzývání patronů Společnosti Božího Slova
Vtělené Boží Slovo, oživuj nás svým Duchem.
Nejčistší Matko Boží, přiveď všechny k svému Synu.
Svatý Michaeli, Gabrieli a Rafaeli, pomáhejte šířit Boží království na zemi.
Svatý Josefe, Jáchyme a Anno, vyprošujte nám služebníky evangelia.
Svatý Petře a Pavle, Jene a Ondřeji, pomáhejte hlasatelům víry.
Svatý Řehoři, Augustine a Vincenci, přimlouvejte se za všechny stavy církve.
Svatý Arnolde a Josefe, blahoslavená Marie a Josefo, blahoslavení polští mučedníci Společnosti Božího Slova, pomáhejte nám v apoštolské práci.
Před světlem Slova a Duchem milosti, ať ustoupí temnota hříchu a noc nevěry a ať žije Srdce Ježíšovo v srdcích všech lidí. Amen.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
