Evangelium:
Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.
Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ (Mt 16,24-27)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnes slavíme slavnostní připomínku věrného laika, který byl skutečně věrný svému křtu a loajálně a poctivě plnil své vladařské povinnosti. Václav I. (907-935), vnuk královny Ludmily (rovněž světice), byl zvolen za nástupce svého otce Vratislava. Slovanská legenda vypráví, že Václav „pomáhal všem chudým, oblékal nahé, krmil hladové, vítal poutníky podle učení evangelia“. Celkem vzato dělal to, co bychom od minimálně zodpovědného panovníka očekávali! Jakkoli jsme zvyklí na volební sliby a zároveň na zklamání z nich, přece tak rádi slyšíme tuto životopisnou poznámku vztahující se k šlechetnému panovníkovi! Poučení adresované zejména dnešním politikům a státním úředníkům se však týká i každého z nás, protože – svým způsobem – jsme „vládci“ všichni. Evangelium mluví o „službě“: „Kdo mi slouží, musí mě následovat, a kde jsem já, tam bude i můj služebník“. (J 12,26). Kde najít Ježíše? Všude tam, kde je některý z vašich bratří. Václav „nestrpěl žádné bezpráví vůči vdovám, miloval všechny lidi, chudé i bohaté“. Ježíš trpí v osobách potřebných kolem nás. Musíme si uvědomit, že mnohé periferie jsou nám bližší, než si myslíme: existují „chudí majetkem“, ale také „chudí víry“ … a „chudí vyděděnci svých zemí“ (na jejichž existenci nikomu nezáleží, tím méně administrativním strukturám z měst či vládám). Tam lze nalézt Krista! Václav byl zavražděn ze závisti svého bratra Boleslava. Když chybí duch služby, daří se manipulaci a závisti. Václav padl k zemi u brány staroboleslavského kostela se slovy: „Do tvých rukou, Pane, svěřuji svého ducha“ (srov. Lk 23,46). Pšeničné zrno však „odumře-li, vydá mnoho semen“ (J 12,24). A tak Boleslav krátce nato litoval toho, co udělal, a nechal převézt bratrovy ostatky do svatovítské katedrály v Praze.
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
