Evangelium:
K Ježíšovi přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a učitelé Zákona mezi sebou reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Pověděl jim tedy toto podobenství: „Jeden člověk měl dva syny. Mladší z nich řekl otci: `Otče, dej mi z majetku podíl, který na mě připadá.‘ On tedy rozdělil majetek mezi ně. Netrvalo dlouho a mladší syn sebral všechno, odešel do daleké země a tam svůj majetek rozmařilým životem promarnil. Když všechno utratil, nastal v té zemi velký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho hospodáře v té zemi. Ten ho poslal na pole pást vepře. Rád by utišil hlad lusky, které žrali vepři, ale nikdo mu je nedával. Tu šel do sebe a řekl: `Kolik nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já tady hynu hladem! Vstanu a půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem. Vezmi mě jako jednoho ze svých nádeníků!‘ Vstal a šel k svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě. Už si nezasloužím, abych se nazýval tvým synem.‘ Ale otec nařídil služebníkům: `Honem přineste nejlepší šaty a oblečte ho, dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy! Přiveďte vykrmené tele a zabijte ho! A hodujme a veselme se, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zas nalezen!‘ A začali se veselit. Jeho starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to znamená. On mu odpověděl: `Tvůj bratr se vrátil a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že se mu vrátil zdravý.‘ Tu se (starší syn) rozzlobil a nechtěl jít dovnitř. Jeho otec vyšel a domlouval mu. Ale on otci odpověděl: `Hle, tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil. A mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prohýřil tvůj majetek s nevěstkami, dals pro něj zabít vykrmené tele!‘ Otec mu odpověděl: ‚Dítě, ty jsi pořád se mnou a všechno, co je moje, je i tvoje. Ale máme proč se veselit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, byl ztracen, a je zase nalezen.’“ (Lk 15,1-3.11-32)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnes vidíme našeho dobrého Otce, jehož nejvýraznějším rysem je právě milosrdenství, zatímco hledíme na osiřelé lidstvo – osiřelé, protože zapomnělo, že každý člověk je Božím dítětem. Joseph Cronin vypráví příběh syna, který opustil domov, promrhal všechny své peníze, zdraví i rodinnou čest… Nakonec se dokonce ocitl až ve vězení. Krátce před propuštěním napsal domů: pokud mu rodiče odpustili, ať zavěsí bílý kapesník na jabloň u železniční trati. Pokud ho uvidí, vrátí se domů; jinak už nikdy nepřijde… V den svého propuštění, když se blížil k domovu, neměl odvahu se podívat… Bude tam kapesník? „Otevři oči!… Podívej se!“ pobídl ho přítel. A on zůstal bez slov: na jabloni nebyl jediný bílý kapesník… byly jich tam stovky, celá jabloň byla pokrytá bílými kapesníky. Připomíná nám to Rembrandtův obraz, kde vidíme syna, jenž se vrací domů zbídačený a hladový, a starého muže, který ho objímá. Jeho ruce jsou každá jiná: jedna je pevná, otcovská, která ho drží, druhá jemná a něžná, jako ruka matky, která ho laskavě hladí. Bůh je Otec i Matka…
„Otče, zhřešil jsem“ (Lk 15,21), chceme to také říci a zakusit Boží objetí ve svátosti smíření, zatímco se účastníme eucharistické oběti: „Musíme se radovat a veselit, protože tvůj bratr byl mrtev a zase žije, ztratil se a je nalezen.“ (Lk 15,23-24). Protože „Bůh na nás čeká – každý den! – stejně jako otec v podobenství čekal na svého marnotratného syna“ (svatý Josemaría Escrivá), pokračujme v cestě s Ježíšem k setkání s Otcem, kde se všechno objasní: „Jedině v tajemství vtěleného Slova se tajemství člověka osvětluje“ (II. vatikánský koncil). Hlavním protagonistou je vždy Otec. Prosme proto, aby nás poušť postní doby vedla k vnitřnímu přijetí této výzvy – podílet se na Božím milosrdenství, protože život není nic jiného než postupný návrat k Otci.
Myšlenky k dnešnímu evangeliu:
- „Podobenství o marnotratném synovi vyjadřuje jednoduchým, ale hlubokým způsobem realitu obrácení. Milosrdenství se projevuje ve své pravé a správné podobě, když vrací hodnotu, povyšuje a čerpá dobro ze všech forem zla, které existují ve světě a v člověku.“ (Svatý Jan Pavel II.)
- „Náš Bůh je Bůh, který čeká. Pán je věrný svému slibu, protože nemůže popřít sám sebe. Je věrný. A takto čekal na nás všechny, po celou historii. Je to Bůh, který na nás vždy čeká.“ (papež František)
- Dynamiku obrácení a pokání. Ježíš úchvatně vylíčil v podobenství „o marnotratném synu“, kde středem je „milosrdný otec“: okouzlení klamnou svobodou, opuštění otcovského domu; krajní nouze, do níž upadne syn, když rozházel svůj majetek; hluboké ponížení, když musí pást vepře, ba ještě hůře, dychtil po tom, aby se živil lusky, které požírali vepři; přemýšlení o tom, že ztratil všechno, co kdysi měl; lítost a rozhodnutí vyznat svou vinu otci; cesta zpátky; velkodušné přijetí otcem; radost otcova: to jsou symboly nového života, čistého, důstojného, plného radosti, který je životem člověka, jenž se vrátil k Bohu a do lůna jeho rodiny, do církve. Jen Kristovo srdce, jež zná hlubiny lásky svého Otce, nám mohlo zjevit propast jeho milosrdenství způsobem plným veliké prostoty a krásy. (KKC, par. 1439)
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
