Evangelium:
K Ježíšovi přišli se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětních zvířat. Řekl jim na to: „Myslíte, že ti Galilejci, když to museli vytrpět, byli větší hříšníci než ostatní Galilejci? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete. Anebo oněch osmnáct, na které padla věž v Siloe a usmrtila je: myslíte, že byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, říkám vám; když se však neobrátíte, všichni právě tak zahynete.“ Vypravoval pak toto podobenství: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel. Proto řekl vinaři: `Hle, už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku, a nic nenacházím. Poraz ho! Proč má zabírat půdu?‘ On mu však odpověděl: `Pane, nech ho tu ještě tento rok. Okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese. Jestliže ne, dáš ho pak porazit.’“ /Lk 13, 1-9/
Podcast:
Zamyšlení:
Ježíšova slova nás dnes vybízejí k zamyšlení nad nepříjemnými důsledky pokrytectví: „Jeden člověk měl na své vinici zasazený fíkovník a přišel na něm hledat ovoce, ale nic nenašel.“ (Lk 13,6). Pokrytec dělá, že je tím, čím není. Tato lež dosahuje vrcholu, když člověk předstírá ctnost (morální aspekt), ale je zhýralý a prostopášný nebo předstírá zbožnost (náboženský aspekt), ale stará se jen o sebe a své zájmy a ne o Boha. Morální pokrytectví je v našem světě hojné a náboženské pokrytectví škodí církvi. Ježíšovy výčitky směřované k mistrům Zákona a farizeům – jasnější a přímější v jiných evangelijních úryvcích – jsou velmi silné. Tato slova nemůžeme číst ani poslouchat, aniž by se dostala k jádru našich srdcí, pokud jsme je skutečně slyšeli a pochopili. Všichni jsme zažili vzdálenost mezi tím, co předstíráme, a tím, co skutečně jsme. Někteří politici jsou pokrytečtí, když tvrdí, že slouží své zemi, a přitom ji jen využívají; bezpečnostní složky mohou být, když ve jménu veřejného pořádku chrání pokřivené a nezákonné skupiny; zdravotnický personál může být také, když se ve jménu medicíny rozhodne ukončit počínající život nebo urychlit konec nevyléčitelně nemocného; média, když mění zprávy nebo předstírají, že lidi baví tím, že dezinformují; správci veřejných peněz, když část z nich odkloní do své stranické nebo individuální kapsy, ale otevřeně hlásají svou poctivost; laici, když ve jménu svobody svědomí brání veřejnému rozměru náboženství; řeholníci, když žijí své řeholní řády, nevěrní duchu a požadavkům své řehole; kněží, kteří žijí nepoctivě a neslouží svým farníkům s evangelijním duchem a odříkáním; atd. A také ty a já, nakolik nám naše svědomí může říkat, co máme dělat, a my to neděláme a raději vidíme třísku v oku druhého, zatímco si ani nechceme uvědomit, že máme trám ve vlastních očích. Není to tak? Ježíši Kriste, Spasiteli světa, zachraň nás od našeho pokrytectví, ať už malého, nebo velkého!
Myšlenky k dnešnímu evangeliu:
„Byl jsi ve mně, ale já byl mimo sebe, a tam jsem tě hledal! Ve své slabosti jsem se rozběhl za krásou věcí, které jsi stvořil. Byl jsi u mne, a já nebyl u tebe. Věci, které jsi stvořil, mě od tebe zdržovaly – věci, které by neměly bytí, kdyby neexistovaly v tobě!“ (Svatý Augustin)
„Autentická víra, otevřená druhým a odpuštění, dělá zázraky. Fíkovník představuje neplodnost, neplodný život, který není schopen nic dát. Ježíš fíkovník proklíná, protože se nesnažil nést ovoce.“ (papež František)
„V dějinách člověka je přítomen hřích: bylo by marné snažit se to popírat nebo dávat této temné skutečnosti jiná jména. Při pokusu pochopit, co je to hřích, je nutno především uznat hluboký vztah člověka k Bohu, protože mimo tento vztah nemůže být zlo hříchu odhaleno ve své pravé podstatě, totiž jako odmítnutí Boha a vzpoury proti němu; i když hřích nadále těžce doléhá na život člověka i na dějiny.“ (Katechismus katolické církve, č. 386)
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
