ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 3. POSTNÍHO TÝDNE

Evangelium:

Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: „Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus a druhý celník. Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.‘ Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: `Bože, buď milostiv mně hříšnému!‘ Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ (Lk 18,9-14)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes nám Kristus představuje dva muže, kteří se na první pohled mohou zdát téměř totožní, neboť se nacházejí na tom samém místě a dělají to samé, oba „šli do chrámu, aby se modlili“ (Lk 18,10). Ale za vnějšími znaky, na nejhlubší úrovni jejich osobních svědomí, se oba muži zásadně liší: jeden, farizeus, má lehké svědomí, zatímco druhý, výběrčí daní, je zmučen pocitem viny.
Dnes máme tendenci vidět pocity viny jako něco blízkého psychologické abnormálnosti: „bít se v prsa za něco“. Přesto ten výběrčí daní odchází z chrámu v lepším rozpoložení, protože – jak píše Písmo – „ten druhý odešel ospravedlněn, ne ten první“ (Lk 18,14). „Tento pocit viny,“ napsal Benedikt XVI., „ruší falešný klid svědomí a mohl by být nazván stížností svědomí na mé uspokojené bytí. Je to pro člověka stejně nezbytné jako fyzická bolest, která znamená narušení normálního tělesného fungování.“ Ježíš nás nevede k přesvědčení, že farizeus nelže, když říká, že není „chamtivý, nepoctivý, cizoložný“ (Lk 18,11) a že se postí a dává peníze do chrámu, ani že výběrčí daní je bláhový, když se považuje za hříšníka. To není otázka. Spíše jde o to, že „farizeus už neví, že i on má vinu. Má subjektivně naprosto čisté svědomí. Ale toto ticho svědomí ho činí neproniknutelným pro Boha i pro lidi, zatímco výkřik svědomí, který trápí výběrčího daní, ho činí schopným pravdy a lásky. Ježíš může pohnout hříšníky“ (Benedikt XVI.).

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Srdce musí být rozdrceno. Proč se bát, že bude zničeno, když ho rozdrtíš? Tady máte odpověď: Stvoř ve mně čisté srdce, Bože (Žalm 51,10). Aby bylo stvořeno čisté srdce, nechť je to srdce nečisté roztříštěno.“ (Svatý Augustin)

• „Vždy jsme připraveni hrát nevinné. Takto ale nepokračujeme v křesťanském životě… Před i po zpovědi, ve svém životě, ve své modlitbě, dokážeš se obviňovat? Nebo je pro tebe snazší obviňovat ostatní?“ (papež František)

• Ačkoliv zpověď každodenních vin (všedních hříchů) není nezbytná, církev ji přesto naléhavě doporučuje. Vždyť pravidelná zpověď všedních hříchů nám napomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti nezřízeným náklonnostem, dát se Kristem uzdravit a postupovat v životě Ducha. Tím, že častěji přijímáme prostřednictvím této svátosti dar Otcova milosrdenství, jsme vedeni k tomu, abychom byli milosrdní jako on: „Kdo uzná své hříchy a odsoudí je, souhlasí již s Bohem. Bůh odsuzuje všechny hříchy; a odsoudíš-li je i ty, spojuješ se s Bohem. Člověk a hříšník, to jsou dvě rozdílné věci: člověk je Boží dílo, hříšník, je tvé dílo, člověče. Znič, co jsi udělal ty, aby Bůh spasil, co učinil On. Když tě začne mrzet, cos vykonal, tehdy začínají tvé dobré skutky, protože jsi odsoudil své špatné skutky. Dobré skutky začínají uznáním špatných skutků. Konáš pravdu a přicházíš ke Světlu.“ (KKC, par. 1458)