ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 5. POSTNÍHO TÝDNE

Evangelium:

Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo. Někteří z nich však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš vykonal. Velekněží a farizeové svolali proto veleradu a radili se: „Co máme dělat? Vždyť ten člověk koná mnoho znamení! Necháme-li ho tak, všichni v něho uvěří, a pak přijdou Římané a vezmou nám (svaté) místo i národ.“ Jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem, jim řekl: „Vy vůbec nic nevíte ani nemyslíte na to, že je pro vás lépe, když jeden člověk umře za lid, než aby zahynul celý národ.“ To neřekl ze sebe, ale jako velekněz toho roku prorokoval, že Ježíš musí umřít za národ – a nejen za národ, ale i proto, aby rozptýlené Boží děti shromáždil vjedno. Od toho dne se rozhodli, že ho zabijí. Proto Ježíš už mezi židy veřejně nevystupoval, ale odešel odtamtud do kraje blízko pouště, do města zvaného Efraim, a tam pobýval s učedníky. Byly blízko židovské velikonoce a mnozí z toho kraje putovali před svátky vzhůru do Jeruzaléma, aby se posvětili. Hledali Ježíše, a jak stáli v chrámovém nádvoří, říkali si mezi sebou: „Co myslíte? Nepřijde na svátky?“ Velekněží a farizeové vydali nařízení, že kdo se doví, kde on je, má to oznámit, aby se ho mohli zmocnit. (Jn 11,45-56)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes, na své cestě do Jeruzaléma, si Ježíš byl vědom toho, že je pronásledován, sledován a odsouzen. Čím větší a revolučnější bylo jeho zjevení – zvěstování Božího království – tím širší a zřetelnější byla rozdělení a odpor, s nimiž se mezi svými posluchači setkával (srov. Jan 11,45-46). Negativní slova Kaifáše: „Je lépe, když jeden člověk umře za lid, než aby zahynul celý národ“ (Jan 11,50), Ježíš přijal pozitivně v díle vykoupení, které pro nás vykonal. Ježíš, jednorozený Syn Boží, umírá na kříži z lásky ke všem! Umírá, aby naplnil Otcův plán, totiž „aby shromáždil v jedno rozptýlené Boží děti“ (Jan 11,52). A právě v tom spočívá zázrak a tvořivost našeho Boha! Kaifáš svým rozsudkem („Je lépe, když jeden člověk umře…“) a ze své nenávisti neudělal nic jiného, než že se zbavil idealisty. Naproti tomu Bůh Otec ve své lásce k nám poslal svého Syna a učinil něco úžasného: proměnil tento zlovolný výrok v dílo vykupitelské lásky, neboť každý člověk má hodnotu celé krve prolité Ježíšem Kristem! Za týden budeme při slavnostní vigilii zpívat velikonoční chvalozpěv. Skrze tuto nádhernou modlitbu církev chválí prvotní hřích. Nečiní tak proto, že by si nebyla vědoma jeho závažnosti, ale proto, že Bůh ve své nekonečné dobrotě učinil zázraky v reakci na lidský hřích. Jinými slovy, na „prvotní pád“ odpověděl vtělením, osobním obětováním a ustanovením eucharistie. Proto bude příští sobotu liturgie zpívat: „Ó šťastná vina, která si zasloužila tak velkého Vykupitele!“ Kéž naše rozsudky, slova a skutky nejsou překážkou evangelizace, neboť i my jsme od Krista přijali úkol shromažďovat rozptýlené Boží děti: „Jděte a učte všechny národy“ (Mt 28,19).

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Jeden člověk zemřel za všechny, a nyní v každém kostele, v tajemství chleba a vína, uzdravuje ty, za které je obětován, dává život těm, kdo věří, a svatost těm, kdo zasvěcují tuto oběť.“ (svatý Gaudentius z Brescie)

• „Pro křesťany bude vždy existovat pronásledování a nepochopení. Ale mají s sebou jistotu, že Ježíš je Pán, a to je výzva i kříž naší víry.“ (papež František)

• Smlouva s Noemem zůstává v platnosti po celý čas národů, až do všeobecného vyhlášení evangelia. Písmo svaté uctívá některé velké postavy „národů“, jako „spravedlivého Ábela“, krále-kněze Melchizedecha, předobraz Krista, nebo spravedlivého muže „Noema, Daniela a Joba“ (Ez 14,14). Písmo svaté tak ukazuje, jakých výšin svatosti mohou dosáhnout ti, kteří žijí podle Noemovy smlouvy v očekávání, že Kristus „rozptýlené Boží děti shromáždí vjedno“ (Jan 11,52). (Katechismus katolické církve, par. 58)