ZAMYŠLENÍ NA SOBOTU 5. TÝDNE V MEZIDOBÍ

Evangelium:

V těch dnech byl s Ježíšem zase velký zástup a neměli co jíst. Zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, protože už tři dni jsou se mnou a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, cestou je opustí síly, vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Kde by kdo mohl tady v neobydleném kraji sehnat tolik chleba, aby je nasytil?“ Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předkládali; předložili je tedy lidu. Měli také několik malých ryb. Požehnal je a řekl, aby i ty předkládali. A najedli se dosyta a sesbíralo se ještě sedm košíků zbylých kousků. Těch (lidí) bylo na čtyři tisíce. Potom je propustil. Hned pak vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do dalmanutských končin. (Mk 8, 1-10)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes, v této době nepřízně a úzkostí, i nás Ježíš volá, aby nám řekl, že je mu líto zástupu (Mk 8,2). Dnes, kdy je na tolika místech ohrožen mír a lidé zažívají těžké krize spojené s válkami, může paradoxně u mnoha z nás převládnout apatie, povrchnost a vyhýbání se realitě: „a (oni) nemají co jíst.“ Koho Pán do takové situace volá? V textu se píše: „zavolal si učedníky“ (Mk 8,1), což znamená, že volá mě, abych je neposílal domů hladové, ale abych jim dal něco k jídlu. Ježíš s nimi soucítí — v této chvíli vlastně na území pohanů — protože mají hlad. Uzavřeni ve svém malém světě však říkáme, že s tím nic nenaděláme. „Kde by kdo mohl tady v neobydleném kraji sehnat tolik chleba, aby je nasytil?“ (Mk 8,4). Kde najdeme pevné a pravdivé slovo naděje, abychom je předali, když víme, že Pán bude s námi každý den až do skonání věků? Jak můžeme věřícím i nevěřícím říci, že násilí a smrt nejsou konečným řešením? Dnes se nás Pán jednoduše ptá, kolik máme chlebů. Ať už máme jakýkoliv počet, právě ten On potřebuje. V textu se říká „sedm“, což byl pro pohany symbol, podobně jako dvanáct je symbolem pro židovský národ. Pán chce oslovit všechny — proto církev, skrze všeobecnost katolicity, zve i nás — a žádá o naši spolupráci. Dejte Mu svou modlitbu: to je jeden chléb! Dejte Mu svou přítomnost na Eucharistii: to je další chléb! Dejte Mu své rozhodnutí smířit se s těmi, které milujete či kteří vás ranili: další chléb! Dejte Mu své svátostné smíření s církví: další chléb! Dejte Mu svou drobnou oběť, svůj půst, svou solidaritu: to je další chléb! Dejte Mu svou lásku k Jeho Slovu, které těší a posiluje: další chléb! Zkrátka, dejte Mu vše, o co vás prosí, i když se vám to může zdát malé či zanedbatelné.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

• „Když náš Pán láme chléb, znamená to odhalení tajemství. Jeho vzdávání díků ukazuje, jakou velikou radost prožívá při záchraně lidského pokolení. Tím, že předává chléb svým učedníkům, aby ho podali lidu, jim svěřuje své přání, aby se skrze jejich službu dostával pokrm života k celé církvi.“ (svatý Béda Ctihodný)

• Tento zázrak nebyl určen jen k nasycení na jeden den, ale spíše ukazuje na to, co Kristus chce učinit pro spásu celého lidstva, když dává své vlastní tělo a krev.“ (papež František)

• Večeře Páně, protože jde o večeři, kterou měl Ježíš se svými učedníky v předvečer svého utrpení a o předjímání svatební hostiny Beránka v nebeském Jeruzalémě. Lámání chleba, protože tento typický obřad židovské večeře použil Ježíš, když požehnal a rozděloval chléb jako „první u stolu“. (…) Podle tohoto gesta ho učedníci poznali po jeho zmrtvýchvstání; tímto výrazem také první křesťané označovali svá eucharistická shromáždění. (…) (Katechismus katolické církve, par. 1329)