Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
Evangelium:
Ježíš po svém zmrtvýchvstání ráno první den v týdnu se zjevil nejdříve Marii Magdalské, z které kdysi vyhnal sedm zlých duchů. Ona šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním, ale teď truchlili a plakali. Ti, když slyšeli, že on žije a že ho viděla, tomu nevěřili. Potom se v jiné podobě zjevil dvěma z nich na cestě, když šli na venkov. Ti se vrátili a oznámili to ostatním, ale ani jim nevěřili. Konečně se zjevil i jedenácti (apoštolům), když byli právě u stolu, a káral je pro jejich nevěru a tvrdost srdce, že nevěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného. A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu!“ (Mk 16,9-15)
Podcast:
Zamyšlení:
Dnešní evangelium nám nabízí příležitost k zamyšlení nad některými aspekty naší duše, s nimiž máme všichni zkušenost: jsme si jisti svou láskou k Ježíši a považujeme Ho za nejlepšího z přátel. Přesto – kdo z nás by si mohl být jist, že Ho nikdy nezradil? Vzpomeňme si, zda jsme Ho někdy nevyměnili za nějakou oslnivou iluzi? Za druhé, i když máme občas sklony přeceňovat sami sebe jako křesťany, svědectví našeho vlastního svědomí nás přesto nutí zmlknout a pokořit se, napodobujíce celníka, který „stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout, ale bil se v prsa a říkal: ‚Bože, smiluj se nade mnou, hříšným.‘“ (Lk 18,13).
Vzhledem k tomu se nemůžeme divit chování učedníků. Osobně poznali Ježíše, byli svědky Jeho moudrosti a hlubokého srdce, jedinečné síly Jeho kázání. Přesto, když Kristus už vstal z mrtvých a jedna z žen – Marie Magdalská – „ona šla a oznámila to těm, kdo bývali s ním, ale teď truchlili a plakali. “ (Mk 16,10), místo aby přestali prolévat slzy a začali se radovat, nevěřili jí. To je důkaz toho, že země je stále středem naší přitažlivosti.
Učedníci měli před sebou zcela novou a neslýchanou zprávu o vzkříšení, a přesto se rozhodli dál truchlit v hlubokém smutku. Ano, zhřešili jsme! Ano, zradili jsme Ho! Ano, uspořádali jsme jakýsi pohanský pohřební obřad! Ale od nynějška už nikdy více: po tom, co jsme se bili v prsa, vrhněme se k Jeho nohám, pozvedněme hlavu k nebi a… pokračujme! Vydejme se za Ním, držme Jeho tempo. Francouzský spisovatel Gustave Flaubert moudře poznamenal: „Myslím, že kdybychom nepřestali hledět k nebi, nakonec by nám narostla křídla.“
Ode dneška a navěky musí člověk, který byl ponořen do hříchu, nevědomosti nebo vlažnosti, vědět, že díky Kristovu vzkříšení „se ocitl uprostřed jasného světla dne.“
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
