ZAMYŠLENÍ NA SVÁTEK SV. BARTOLOMĚJE, APOŠTOLA

Evangelium:

Filip potkal Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta.“ Natanael mu namítl: „Může z Nazareta vzejít něco dobrého?“ Filip odpověděl: „Pojď a podívej se!“ Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „To je pravý Izraelita, v kterém není lsti.“ Natanael se ho zeptal: „Odkud mě znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem.“ Natanael mu na to řekl: „Mistře, ty jsi Boží syn, ty jsi král Izraele!“ Ježíš mu odpověděl: „Proto věříš, že jsem ti řekl: ‘Viděl jsem tě pod fíkovníkem’? Uvidíš ještě větší věci.“ A dodal: „Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“ (Jan 1, 45-51)

Podcast:

Zamyšlení:

Dnes slavíme svátek svatého Bartoloměje, apoštola. Evangelista Jan velmi živě vypráví o jeho prvním setkání s Pánem, a tak je pro nás snadné si tuto scénu představit. Je to dialog mladých, přímých, upřímných… božských srdcí! Ježíš se nenuceně setkává s Filipem a říká mu: „Pojď za mnou“ (J 1,43). Krátce nato Filip, nadšený ze setkání s Ježíšem, vyhledá svého přítele Natanaela a řekne mu, že konečně našel toho, o kom psal Mojžíš a proroci: „Ježíš, syn Josefův, z Nazareta“ (J 1,45). Odpověď, kterou dostává, není nadšená, ale spíše skeptická: „Může z Nazareta pocházet něco dobrého?“ (Jn 1,46). Něco podobného se děje téměř všude. V každém městě či městečku je běžné, že se člověk přikloní k názoru, že z vedlejšího města či městečka nemůže přijít nic, co by stálo za to… tam jsou všichni k ničemu… a naopak. Ale Filip se nenechá odradit. A ačkoli jsou to přátelé, nenabízí žádné další vysvětlení a jen říká Natanaelovi: „Pojď a uvidíš“ (J 1,46). Jde a od prvního okamžiku, kdy Ježíše spatří, potká ve svém srdci své povolání. To, co zdánlivě může vypadat jako čirá náhoda, bylo nepochybně odedávna v Božích plánech. Natanael rozhodně není pro Ježíše neznámou osobou: Než tě Filip zavolal, viděl jsem tě pod fíkovníkem (J 1,48). Jaký fíkovník? Možná to bylo jen Natanaelovo oblíbené místo, kam chodíval, když si chtěl odpočinout, rozjímat, být sám… ovšem pod láskyplným Božím pohledem. Stejně jako my všichni, pořád. Ale abych si uvědomil nekonečnou Boží lásku ke každému z nás, abych si plně uvědomil, že On klepe na mé dveře, potřebuji vnější hlas, přítele, „Filipa“, který mi může říct: „Pojď a uvidíš.“ A tak jsem si uvědomil, že Bůh je pro mě tím, kdo mě miluje.

Myšlenky k dnešnímu evangeliu:

„Pojďte a uvidíte. Na toto pozvání Natanael opustil fíkovník zákona, jehož stín mu bránil přijmout světlo, a šel k tomu, který nechal uschnout listy neplodného fíkovníku, fíkovníku, který nenesl ovoce. Proto mu Slovo vydalo svědectví, že je pravým Izraelitou.“ (sv. Řehoř z Nyssy)

„Jak máme jít k Pánu? Takto, se svou pravdou jako hříšníci. S důvěrou, také s radostí, aniž bychom se líčili. Před Bohem bychom se nikdy neměli líčit! Musíme jít v pravdě.“ (papež František)

„Andělé jsou duchoví tvorové, kteří neustále oslavují Boha a slouží jeho spásným plánům, které má vzhledem k jiným tvorům: „Andělé spolupracují na všem, co je nám k dobru.“ (Katechismus katolické církve, č. 350).