Evangelium:
Když došli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho i ty zločince, jednoho po pravici a druhého po levici. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“ A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ /Lk 23,33.39-43/
Podcast:
Zamyšlení:
Evangelium dnes připomíná nejvýznamnější skutečnost křesťanství: Ježíšovu smrt a vzkříšení. Dnes také vyslovujeme prosbu Dobrého lotra: „Ježíši, vzpomeň si na mě“ (Lk 23,42). „U stolu Páně si mučedníky nepřipomínáme tak jako jiné, kteří odpočívají v pokoji, abychom se za ně modlili, ale spíše proto, aby se oni modlili za nás, abychom my šli v jejich šlépějích“ – řekl svatý Augustin v jednom ze svých kázání. My křesťané se alespoň jednou za rok ptáme, jaký smysl má život a jaký naše smrt a vzkříšení. Je to v den Všech věrných zemřelých, který svatý Augustin oddělil od svátku Všech svatých. Lidské utrpení je stejné jako utrpení církve a bezpochyby jak člověk, tak i církev věří, že každé lidské utrpení znamená nějakým způsobem ztrátu života. Proto ztráta nejdražšího člověka vyvolává tak nesnesitelnou bolest, že ji nemůže zmírnit ani víra. Proto lidé odjakživa touží po tom, aby svým zesnulým vzdávali pocty. Vzpomínka je vlastně jedním ze způsobů, jak zpřítomnit ty, kteří už nejsou po našem boku, jak i pro nás v našem srdci zvěčnit jejich život. Čas však způsobuje, že naše vzpomínky postupně blednou. Jestliže nás to však z čistě lidského hlediska může dohnat k úzkosti, jako křesťané můžeme cítit díky příslibu vzkříšení pokoj. Výhodou naší víry ve vzkříšení je to, že nám umožňuje věřit, že se navzdory zapomnění znovu setkáme. Druhou výhodou je, že vzpomínkou na zesnulé se za ně také modlíme. Děláme to z hloubi srdce, skrze důvěrný vztah s Bohem, a pokaždé, když se společně modlíme při mši svaté: před tajemstvím smrti a života nejsme sami, ale sdílíme ho jako údy Kristova těla. Ba co víc: vidíme kříž, zavěšený mezi nebem a zemí, a víme, že mezi námi a našimi zesnulými milovanými bylo navázáno společenství. Proto, jak vděčně hlásal svatý František: „Chvála tobě, Pane, náš Bože, za naši sestru Smrt.“
Myšlenky k dnešnímu evangeliu:
„Proč bychom měli pochybovat o tom, že naše oběti za zemřelé jim přinášejí nějakou útěchu? Neváhejme pomáhat těm, kdo zemřeli, a obětovat za ně své modlitby“. (sv. Jan Zlatoústý)
„Nakonec budeme oděni radostí, pokojem a láskou Boží, zcela, bez jakéhokoli omezení, a staneme před Ním tváří v tvář! Je krásné na to myslet, myslet na nebe. Budeme tam všichni společně. Dodává to sílu duši. (papež František)
„Společenství se zemřelými. „Putující církev uznala bez váhání toto společenství celého tajemného Těla Ježíše Krista, a proto už od prvních dob křesťanského náboženství konala památku zesnulých s velkou úctou a obětovala za ně modlitby, neboť ‘svatá a spasitelná je myšlenka modlit se za zemřelé, aby byli osvobozeni od hříchu’ (2 Mak 12,46).“ Naše modlitba jim může nejen pomáhat, ale může jim umožnit, aby jejich přímluva za nás byla účinná.“ (Katechismus katolické církve, č. 958)
Našli ste na stránke chybu? Upozornite nás, aby sme ju čím skôr odstránili. Ďakujeme!
